Jičín jinak
PATRIOTI a JDK
Jste rodilý Jičíňák a ve městě žijete celý život. Které místo nebo vzpomínka pro vás nejlépe vystihují váš osobní vztah k Jičínu?
Pokud bych měl vybrat jedno místo, pro mě osobně by to byla Čeřovka, kde jsem prožil dětství a mládí. Jičín pro mě zároveň vystihuje skutečnost, že se tady v podstatě všichni známe, což mi v Hradci Králové ani v Praze skoro nikdo nechtěl věřit.
Co by si měl Jičín podle vás uchovat, aby ani při dalším rozvoji neztratil svůj charakter?
Jičín je jedním z menších okresních měst, obklopen nádhernou přírodou, kde jste prakticky během chvilky. Zároveň ale nabízí veškeré základní služby potřebné pro pohodlný život, sportovní i kulturní zázemí a bohatou historii. Právě toto spojení dělá Jičín jedinečným, a takový by měl zůstat.
Celý profesní život se věnujete stavebním investicím a projektům a zkušenosti jste získal také při spolupráci s okolními obcemi. Co se podle vás daří jinde lépe než v Jičíně a čím bychom se mohli konkrétně inspirovat?
Příkladů je opravdu hodně, ale nechci zmiňovat opravy chodníků a komunikací, protože ty by měly být samozřejmostí. V Jičíně mi za posledních deset let chybějí například nízkoenergetické stavby, cyklostezky nebo parkovací domy.
Když už se něco buduje, často postrádám vyváženost a zdravý selský rozum, protože poměr mezi cenou a výsledkem musí odpovídat našim možnostem i skutečným potřebám. Často chceme luxusní řešení a moderní architekturu, ale někdy je to na úkor budoucích provozních výdajů nebo potřeb lidí, kteří budou dané místo využívat. Přitom mnohdy platí, že v jednoduchosti je krása.
Několik let působíte jako opoziční zastupitel. Co vás tato zkušenost naučila o fungování města a komunální politice?
Naučilo mě to především dvě věci. Pokud koaliční část zastupitelstva není ochotná diskutovat, naslouchat a zabývat se věcnými argumenty, opoziční zastupitel toho příliš nezmůže.
Druhá zkušenost je pro mě velmi cenná, protože jsem si díky působení v našem opozičním uskupení skutečně uvědomil, jak důležitá je pro mě svoboda slova a rozhodování. Velmi si toho vážím a nikdy bych nechtěl být zastupitelem, který musí hlasovat podle předem daného rozhodnutí bez ohledu na své přesvědčení. Při jednáních zastupitelstva se s tím bohužel setkávám a často mě mrzí, jak málo prostoru zůstává pro vlastní názor některých kolegů z koalice.
Často mluvíte o potřebě věcné diskuse a hledání shody napříč zastupitelstvem. Co by se muselo změnit, aby taková spolupráce v Jičíně skutečně fungovala?
Jednoduše se to řekne, ale mnohem hůře uvádí do praxe, protože základem musí být vzájemný respekt, ochota diskutovat a rozhodovat věcně, nikoli podle politické příslušnosti. Je přece naprosto normální, že se dva lidé neshodnou ve všem, ale pokud najdou shodu v 60 až 80 procentech témat, mohou na ní stavět a o zbývajících otázkách dál diskutovat.
O to zajímavější je, že volební programy jednotlivých uskupení jsou si v mnoha bodech velmi podobné, takže věcná shoda by tu podle mě být měla. Zatím tomu tak ale není a možná Jičínu skutečně prospěje nový vítr.
Říkáte, že během jednoho čtyřletého volebního období nelze vyřešit všechny problémy města. Dokážete obyvatelům jednoduše vysvětlit, proč ani čtyři roky někdy nestačí k uskutečnění zdánlivě samozřejmého projektu?
Dívám se na to ze dvou pohledů, z nichž první je praktický a souvisí především s administrativou a financemi. Například jen změna regulačního plánu, která by umožnila připravit reálné řešení autobusového nádraží, může trvat dva roky. Teprve potom následují projektové práce, jednání se všemi dotčenými stranami, zapojení Královéhradeckého kraje a zajištění financování.
Také finanční možnosti města mají své hranice. Dluh na opravách komunikací a chodníků dnes bude kolem jedné miliardy korun, zatímco roční rozpočet na investice činí nejvýše 120 milionů korun a kolem 25 milionů korun ročně jde pouze na splátky dluhů. Za čtyři roky proto není možné všechno financovat. A i tak by nezbylo na nic jiného.
Druhý pohled je spíše dlouhodobý. Podívejme se například na Valdštejnskou lodžii nebo jezuitskou kolej, kde se po mnoho let hledá způsob, jak skloubit smysluplné využití s péčí o rozsáhlé historické objekty. Najít dlouhodobé řešení pro taková místa není jednoduché, což ukazuje i řada předchozích pokusů. V těchto případech musíme být realisty, držet se při zemi a nepodlehnout každému plánu, který slibuje rychlou a snadnou nápravu.
Jičín v současnosti využívá kontokorentní úvěr a zároveň realizuje několik významných investičních akcí. Co by podle vás muselo město během příštích čtyř let udělat, aby své finance stabilizovalo?
Jediným možným řešením je hledat úspory v provozních výdajích, přičemž některé změny mohou přinést výsledek rychle a jiné až v delším období. Určitě bude potřeba prověřit provoz všech městských organizací a hledat úspory, které se mohou projevit okamžitě. Zároveň bychom měli realizovat opatření, projekty, jako jsou fotovoltaické elektrárny nebo nízkoenergetické budovy, u nichž se úspory projeví až postupně.
Kdybyste měl uvést tři změny, které by obyvatelé Jičína a satelitních obcí měli podle vás během příštího volebního období skutečně pocítit ve svém každodenním životě, které by to byly?
Jednoznačně je to zajištění dostatečných možností parkování, které považuji za prioritu číslo jedna, a na které navazují další změny. Druhou oblastí je zklidnění dopravy v centru města a bezbariérové propojení Husovy ulice s Žižkovým náměstím. Třetí změnou by měly být opravy zanedbaných chodníků, a to nejen v samotném Jičíně, ale také v okolních obcích, které jsou jeho součástí.
Když si představíte obyčejný volný den v Jičíně za deset let, jak by podle vás měl vypadat?
Chtěl bych mít možnost bezpečně a pohodlně dojít pěšky nebo dojet na kole i z okolních obcí přes „zelenou“ Husovu ulici až na Valdštejnovo náměstí a tam místo aut vnímat příjemný městský ruch, zeleň, předzahrádky a kulturní dění. Prostě pohodu, kterou bych nemusel hledat jinde, protože bych ji měl v Jičíně.
Jičín jinak
Patrioti a JDK
