
Bydlím na Novém Městě a současnou dopravní situaci tak zažívám prakticky každý den. Nechci kritizovat rekonstrukci ulic Poděbradova a Ruská jako takovou. Je jasné, že takto rozsáhlá investice se bez omezení neobejde a po dokončení bude pro tuto část Jičína přínosem.
Čím dál více si ale kladu jinou otázku: muselo být omezení pro obyvatele Nového Města opravdu tak rozsáhlé? A hlavně – nešlo celou stavbu, její etapizaci a dopravní opatření naplánovat lépe?
Nové Město je dnes v situaci, kdy je velká část jeho obyvatel odkázána prakticky na jediný hlavní výjezd přes křižovatku u kina. Už během prázdnin zde vznikaly dlouhé kolony. A před začátkem školního roku bylo logické očekávat, že se situace ještě zhorší.
Přesto jsem dlouhou dobu postrádal především jednu věc – aktivní komunikaci města s obyvateli.
Téma začalo stále více rezonovat na sociálních sítích. Jeden z příspěvků upozorňující na situaci na Novém Městě nasbíral během několika dnů přes 160 komentářů.
Lidé se ptali, co se stane po začátku školního roku. Jak bude fungovat křižovatka u kina? Co se stane ve chvíli, kdy se k automobilové dopravě přidají děti mířící do školy, školky a intenzivní pohyb chodců přes přechody? Připravuje město nějaké řešení?
Odpověď z oficiálních komunikačních kanálů města jsem v té době nenašel.
A protože na Novém Městě sám žiji a zároveň jsem zastupitelem města, rozhodl jsem se na vedení města oficiálně obrátit.
V e-mailu, který jsem zaslal vedení města a zastupitelům, jsem položil několik konkrétních otázek.
Zajímalo mě především:
Odpověď jsem následně od vedení města obdržel. A některé její části považuji za velmi zajímavé.
Podle odpovědi města navrhl etapizaci a dopravní opatření zhotovitel stavby, společnost M-SILNICE. Návrh byl následně projednán s Policií ČR.
Na můj dotaz, zda existuje dopravní model simulující provoz v této části města, ale přišla jasná odpověď:
Takový model podle informací vedení města zpracován nebyl.
Město přitom samo ve své odpovědi připustilo obavu z nárůstu dopravy po zahájení školního roku a současnou fázi stavby označilo za dopravně nejkritičtější.
A právě tady mám problém.
Jestliže dopředu víme, že na Novém Městě žijí tisíce lidí, zásadně omezíme možnosti výjezdu z celé lokality a současně víme, že se blíží začátek školního roku, nepovažoval bych dopravní model za zbytečný luxus.
Považoval bych ho za součást přípravy tak významné stavby.
Město přislíbilo nasazení městské policie u školních přechodů a regulaci dopravy u kina. Odbor dopravy je podle odpovědi připraven reagovat, pokud si to situace vyžádá.
Jako jedno z možných opatření bylo zmíněno například přikázané odbočení vpravo při výjezdu z Nového Města. Řidiči mířící jiným směrem by následně museli pokračovat ke kruhovému objezdu u Kauflandu a tam se otočit.
Oceňuji, že alespoň nějaké varianty existují.
Pořád se ale nemohu zbavit dojmu, že místo důkladné přípravy před vznikem problému jsme se dostali do režimu: počkáme, jak to dopadne, a potom budeme reagovat.
U tak zásadního dopravního omezení bych očekával přesně opačný postup.
Často nyní slýchám otázku, zda bylo skutečně nutné některé části komunikací a křižovatek uzavřít úplně.
Proto jsem se podíval i na to, jak se podobné stavby řeší jinde. A ukazuje se, že výstavba nebo rekonstrukce kruhového objezdu po jednotlivých polovinách při zachování alespoň omezeného provozu rozhodně není nic neobvyklého.
V Dobřichovicích byla například v roce 2026 výstavba nového kruhového objezdu naplánována po polovinách, přičemž provoz byl řízen světelnou signalizací. Podobně letos postupují v Kralupech nad Vltavou, kde město před zahájením stavby výslovně informovalo, že díky výstavbě jednotlivých polovin okružní křižovatky zůstane doprava zachována. Podobná řešení lze najít i na dalších místech České republiky.
Je otázka, zda v rámci první etapy neměla být zhotovena 1/2 kruhového objezdu v křížení Ruská, Raisova a nábř. Irmy Geisslové, včetně mostu, a byl by tak dnes umožněn odjezd z Irmy Geislové do ulice Ruská. A nebo obráceně v této fázi mohl být zachován i provizorní odjezd z Nového Města ulicí Ruská od kostela do ulice Raisova. Stejně se v toto dobu v této části nic mimo odstranění povrchu neděje. Těch řešení dle oslovených dopravních odborníků je asi více, ale to už dnes není rozhodující.
Samozřejmě netvrdím, že stejné řešení bylo technicky možné použít právě v Jičíně. Každá stavba má jiné podmínky, inženýrské sítě, prostorové možnosti a technologické postupy.
Ale považuji za naprosto legitimní se ptát:
Prověřovaly se při přípravě stavby skutečně všechny možnosti, jak zachovat Novému Městu více než jedno rozumné dopravní napojení?
A pokud to možné nebylo, proč nám to město jednoduše nevysvětlí?
Další výhrada, kterou mezi obyvateli opakovaně slýchám, se týká samotného tempa prací. Silnice je rozkopaná, omezení jsou obrovská, ale lidé mají v některých dnech pocit, že na určitých částech stavby téměř nikoho nevidí.
Stejnou zkušenost mám při průjezdu lokalitou často i já. Nejsem stavební odborník a uvědomuji si, že některé technologické postupy nejsou na první pohled viditelné. Mohou existovat návaznosti na inženýrské sítě, technologické přestávky nebo jiné objektivní důvody.
Právě proto by ale město mělo komunikovat.
Pokud máme několik měsíců snášet zásadní dopravní omezení, chtěl bych vědět, zda je na stavbě nasazen maximální rozumný počet pracovníků, zda jsou práce koordinovány tak, aby trvaly co nejkratší dobu, a zda investor využívá všechny možnosti, jak kritické etapy urychlit.
Na tuto část mého dotazu jsem bohužel konkrétní odpověď nedostal.
Abych byl fér – po mém e-mailu přidalo město dva příspěvky. Na webu věnovaném rekonstrukci se objevila nová aktualizace a město zveřejnilo informace také na svém Facebooku.
Jen je škoda, že k tomu dochází až ve chvíli, kdy nespokojenost obyvatel narostla do takové míry. Na specializovaném webu se nové informace objevují s odstupem klidně několika měsíců. U projektu, který tak výrazně zasahuje do každodenního života tisíců Jičíňáků, bych očekával podstatně pravidelnější komunikaci.
Jedna věta z nového příspěvku města mě ale zaujala. Na konci informace se objevilo konstatování:
„Po rekonstrukci ulic Poděbradova, Ruská byla velká poptávka ze strany občanů.“
Přiznám se, že jsem se nad touto větou pousmál. Ano, lidé samozřejmě chtěli, aby byly Poděbradova a Ruská opravené. To ale přece není předmětem dnešní kritiky. Nikdo nekritizuje město za to, že ulici opravuje.
Kritizujeme způsob, jakým byla rekonstrukce naplánována, jak byla koordinována dopravní omezení a jak o nich město komunikuje.
Říci dnes obyvatelům Nového Města, že po rekonstrukci byla poptávka občanů, proto podle mě míjí podstatu problému. Lidé chtěli opravenou ulici. To neznamená, že chtěli být na několik měsíců prakticky dopravně uzavřeni v jedné části města.
Při své práci i ve volném čase poměrně hodně cestuji a navštěvuji různá města v Česku i zahraničí.
O to více mě někdy mrzí, když vidím, jak dokážou jinde přemýšlet nad organizací staveb, provizorní dopravou nebo komunikací s obyvateli. Nejde o to tvrdit, že jinde nemají uzavírky, kolony nebo problémy. Samozřejmě mají.
Rozdíl často vidím v přístupu: plánovat dopředu, snažit se minimalizovat dopady, průběžně vysvětlovat a hledat řešení ještě předtím, než problém skutečně nastane.
A přesně takový přístup bych chtěl vidět i v Jičíně.
Podle informací města by měla současná kritická situace trvat minimálně do konce letošního roku. Teprve poté má být otevřena nová okružní křižovatka Poděbradova – U Tržiště – obchvat a Nové Město tak získá další možnost napojení.
Do té doby nás čekají další měsíce omezení.
Rekonstrukci už samozřejmě nevrátíme na začátek. O to důležitější je nyní udělat maximum pro zmírnění jejích dopadů.
Pokud se ukáže, že některé dopravní opatření nefunguje, změňme ho. Pokud lze některou etapu urychlit, jednejme se zhotovitelem. Pokud něco urychlit nelze, vysvětleme lidem proč. A hlavně s obyvateli pravidelně komunikujme.
Protože tohle není problém několika nespokojených řidičů. Je to každodenní realita tisíců lidí, kteří na Novém Městě žijí.
A ti si podle mě zaslouží nejen novou silnici, ale také pocit, že při plánování tak zásadní stavby někdo skutečně přemýšlel nad tím, jak budou během následujících měsíců normálně fungovat.