Senior centrum v kasárnách: potřebujeme důležitá rozhodnutí dělat lépe

Nové senior centrum ano. Ale za jakých podmínek?

Jičín potřebuje kvalitní zařízení pro seniory a o samotné potřebě takového projektu podle mě není pochyb. Otázkou ale je, jakým způsobem město při tak významném záměru hájí své zájmy, jaké podmínky investorovi nastavuje a jak komunikuje dopady projektu s lidmi, kteří v lokalitě žijí nebo zde budou bydlet.

Rada města nedávno schválila studii nového objektu domova pro seniory v areálu bývalých kasáren. Objekt má mít kapacitu až kolem 140 lůžek a svou velikostí i provozem výrazně ovlivní celou lokalitu v těsné blízkosti lipové aleje.

Nechci hodnotit samotnou architekturu. Na tu si může každý udělat vlastní názor. Mnohem důležitější je podle mě otázka, jak se k celému projektu staví město a zda skutečně využilo všechny možnosti, které mělo.

Město mělo silnější pozici, než jakou dnes využívá

V roce 2018 město prodalo pozemky a budovy bývalých kasáren za 11,7 milionu korun. Jedním z důvodů snížení původně uvažované ceny byl mimo jiné požadavek na zachování stávajících historických objektů.

Také územní studie pro tuto lokalitu počítá s tím, že stávající budovy mají být adaptovány pro potřeby občanské vybavenosti a že případná přístavba má být provedena citlivě, s ohledem na historické objekty a sousední lipovou alej.

Dnes se však připravuje řešení, které počítá s demolicí stávajících budov.

A právě tady podle mě vzniká zásadní otázka: Pokud se podmínky, za kterých byly nemovitosti prodány, tak výrazně mění, nemělo město požadovat odpovídající protihodnotu?

Nemuselo nutně dojít k navrácení pozemků do majetku města. Mohli jsme ale jednat například o finančním příspěvku investora na veřejnou infrastrukturu, parkovací dům, úpravu okolí nebo jiné investice, které budou potřeba právě kvůli novému provozu.

Opozice navrhovala uplatnění práva zpětné koupě. V zastupitelstvu však tento návrh neprošel poměrem 10 ku 11 hlasům.

Výsledek dnes vidíme: pozemky i budovy mají podle současných odhadů hodnotu v řádu desítek milionů korun a město už má při dalším jednání výrazně slabší pozici. Bez jakékoliv odměny jsme Pentě zajistili navýšení počtu garantovaných placených lůžek z 60 na 120, přičemž každé takové lůžko zhodnocuje cenu pozemku dle lokality od 250 do 600 tis.Kč.

Parkování pro 140 lůžek?

Dalším tématem je doprava.

Senior centrum má mít kapacitu až přibližně 140 lůžek. Přesto studie počítá podle dostupných informací pouze s přibližně třiceti parkovacími místy v bezprostředním okolí objektu.

Přitom nejde pouze o návštěvy rodin. Do zařízení budou každý den přijíždět zaměstnanci, zdravotníci, zásobování, servisní služby a další doprava.

Je proto zcela legitimní ptát se:

Kam budou všechna tato auta jezdit a kde budou parkovat?

Pokud se tato otázka nevyřeší už při přípravě projektu, dopady budou v budoucnu řešit především obyvatelé okolních ulic.

A přesně tomu bychom měli předcházet.

Dvojí metr pro investory?

Celá situace působí o to zvláštněji, když ji porovnáme s pravidly, která město nastavilo lidem, kteří si v kasárnách koupili pozemky pro rodinné domy.

Ti musí dodržovat velmi podrobný katalog staveb a řadu přesně stanovených pravidel. Řeší se umístění domů, garáží, parkovacích stání, uliční čára, vzhled staveb a mnoho dalších detailů.

U velkého investičního projektu, který bude mít na charakter celé lokality nesrovnatelně větší dopad, je však radnice najednou schopná pravidla výrazně měnit.

To podle mě není správně.

Pravidla mají být předvídatelná a město by mělo ke všem investorům přistupovat podle podobných principů – ať jde o člověka, který staví jeden rodinný dům, nebo o investora připravujícího rozsáhlý projekt.

Co o projektu vědí budoucí obyvatelé?

V kasárnách budou v dalších letech vznikat nové rodinné domy a byty. Řada lidí si zde již koupila pozemky s určitou představou o budoucím charakteru této lokality.

Je proto fér, aby měli včas informace o tom, co má vzniknout v jejich bezprostředním sousedství a jaké dopravní nebo jiné zatížení projekt přinese.

Velké projekty se nemají projednávat pouze mezi investorem a vedením města.

Město má být především prostředníkem mezi investorem, odborníky a obyvateli.

Nejde o to projekt zastavit

Chci zdůraznit jednu věc. Nejde o boj proti senior centru. Naopak – podobné zařízení Jičín potřebuje a měli bychom udělat maximum pro to, aby vzniklo. Ale právě proto je potřeba celý projekt připravit dobře.

Měli bychom řešit kapacitu dopravy, parkování, dopad na okolní zástavbu, vztah k historické lipové aleji i podmínky, které město investorovi stanoví.

A především bychom měli využít každé příležitosti, kdy může město při jednání získat něco také pro své obyvatele.

Dá se to dělat jinak

Podle mě by vedení města mělo u podobně významných projektů postupovat podle několika jednoduchých principů:

• nejdříve definovat veřejný zájem města,
• vyjednávat s investorem ještě před schválením zásadních změn,
• důsledně řešit dopravní infrastrukturu a parkování,
• naslouchat odborným připomínkám,
• včas informovat obyvatele dotčené lokality,
• a používat stejný metr na malé i velké investory.

Nejde o hledání konfliktů ani o blokování investic.

Jde o to, aby město při každém důležitém rozhodnutí dokázalo hájit zájmy Jičína a jeho obyvatel.

Protože když se jednou vzdáme silné vyjednávací pozice, získává se zpět jen velmi obtížně.

A právě v tom bych byl rád, kdybychom v budoucnu dokázali fungování města změnit.