Po čtyřech letech v zastupitelstvu: o některé iluze jsem přišel, víru v dohodu ale neztrácím

Když jsem před čtyřmi lety poprvé usedl do zastupitelstva města Jičína, měl jsem určitou představu o tom, jak bude komunální politika fungovat.

Říkal jsem si, že Jičín je menší město, kde se většina lidí zná, kde nejde o velkou politiku a kde bude záležet především na tom, jací lidé v zastupitelstvu sedí. Věřil jsem, že se budeme nad jednotlivými tématy bavit, hledat dohody a že ve výsledku nám všem půjde především o jednu věc – o Jičín. Po prvním volebním období musím přiznat, že o část těchto iluzí jsem přišel.

Když předem víte, jak hlasování dopadne

Celé volební období bylo zastupitelstvo rozdělené velmi těsně. Z 21 zastupitelů měla koalice 11 hlasů a opozice 10. Na první pohled by se mohlo zdát, že právě takový poměr bude nutit všechny strany k větší komunikaci a hledání kompromisů. Moje zkušenost byla ale často opačná.

Na jednání zastupitelstva jsem mnohdy přicházel s pocitem, že už předem vím, jak jednotlivé body dopadnou. Hlasování velmi často skončilo právě poměrem 11:10. A to bez ohledu na to, jak dlouho jsme o daném tématu diskutovali.

Několikrát jsem byl skutečně přesvědčený, že navrhujeme věci, které jsou ve prospěch města nebo jeho obyvatel. Přesto jsem měl často pocit, že pokud návrh přišel z opoziční strany, měl už od začátku výrazně menší šanci uspět.

Nechci tvrdit, že každý náš návrh byl správný a každý měl být automaticky přijat. To by nebylo fér. Ale za celé volební období se nám de facto nepodařilo prosadit téměř nic zásadního.

A právě to mě na komunální politice zklamalo asi nejvíc.

V menším městě bychom si na velkou politiku hrát neměli

Komunální politika by podle mě měla být jiná. Tady se nerozhoduje o geopolitice ani o ideologických otázkách. Řešíme stav chodníků, dopravu, školy, sportoviště, městský majetek, bydlení, veřejný prostor nebo třeba fungování městských organizací.

To jsou věci, které se bezprostředně dotýkají nás všech. Proto si myslím, že bychom se měli být schopni bavit napříč zastupitelstvem. Neřešit primárně, kdo s návrhem přišel, ale jestli je dobrý pro město.

Neměli bychom si zde hrát na velkou politiku, vytvářet zbytečné bloky nebo podléhat různým tlakům a zákulisním dohodám. Jičín má něco přes šestnáct tisíc obyvatel a podle mě by měl být cíl všech zastupitelů v základu stejný – aby se tu lidem dobře žilo a aby se město rozvíjelo rozumným směrem.

Samozřejmě se můžeme lišit v názorech na to, jak toho dosáhnout. To je naprosto v pořádku. Ale rozdílný názor by neměl automaticky znamenat, že spolu nedokážeme mluvit.

Iluze jsem ztratil, chuť něco změnit ne

Po těch čtyřech letech jsem tedy realističtější než na začátku. Už si nemyslím, že dobrý nápad automaticky získá podporu jen proto, že je dobrý. Vím, že politika – i ta komunální – má svoji logiku, své vztahy a své zájmy.

Přesto jsem neztratil přesvědčení, že je to především o lidech. Letos jde do komunálních voleb několik různých uskupení, objevují se nové strany a také řada nových a zajímavých lidí. A právě v tom vidím naději. Pokud se nám podaří znovu dostat do zastupitelstva, chtěl bych, aby příští čtyři roky vypadaly jinak.

Ať už bude zastupitelstvo složené jakkoliv, rád bych se dokázal bavit s každým, kdo bude chtít pracovat pro město. Nezajímá mě tolik, kdo s dobrým nápadem přijde. Zajímá mě, jestli dává smysl.

Protože právě tak bych si komunální politiku představoval. Ne jako souboj dvou táborů, kde jeden musí vždy porazit druhý. Ale jako jednadvacet lidí, které obyvatelé Jičína poslali do zastupitelstva proto, aby se dokázali domluvit na tom, co je pro město nejlepší.